Jde o službu, kdy tě tvůj duchovní průvodce podporuje v duchovním růstu. Říká se, že tě doprovází. Cílem je zkvalitnit tvůj duchovní život. V podstatě jde o to, abys postupně dokázal lépe, snadněji a radostněji přiblížit se k Bohu, navázat s ním vztah a dokázat si tento vztah udržet. Duchovní průvodce ti pomáhá zvolit vhodnou cestu, podporuje tě v motivaci na ni vykročit a vydržet, osvojit si dobré návyky a vybudovat si prostředí, které ti to usnadní. Pomůže ti rozlišit různá hnutí mysli, touhy a očekávání. Například. Může tě i něco naučit, ale o tom to úplně není. Jo, a rovnou bys měl vědět, že dobrý duchovní průvodce nedává rady. Spíš tě podpoří, abys sám přišel na to, co ti může pomoci.

Tak může to vypadat všelijak, jde jen o to, na čem se domluvíš se svým průvodcem. Fajn třeba je uskutečnit to jako příjemnou procházku v přírodě. Nejčastěji ale jde o předem domluvené setkání v soukromí. Není to vlastně nic zvláštního: sedíte takhle s průvodcem proti sobě a povídáte si o duchovním životě. Téma rozhovoru si většinou určuješ ty sám, často jde řeč například o tom, jak se modlíš, co čteš, co posloucháš, jak se vyrovnat s všelijakými myšlenkami a nápady, jak poznat Boží vůli, co dělat a co nedělat... a tak všelijak podobně. Můžete se s průvodcem také zkusit spolu pomodlit. No a také, to tě možná překvapí, často se při duchovním doprovázení mlčí – a je to fajn!

Jedno setkání trvá půl hodiny až jednu hodinu. Setkání probíhají obvykle s měsíční frekvencí. Předpokládá se dlouhodobá spolupráce, přičemž se zhruba v půlročních cyklech vyhodnocuje, zda oběma stranám dává smysl pokračovat i nadále. Proces duchovního doprovázení je možné přerušit. Setkávání mohou ukončit obě strany, a to kdykoli a třeba i bez udání důvodu (je ale zdvořilé důvod uvést).

Je možné se setkávat on-line, ale není to ono. Nedoporučuje se to a průvodci to obvykle nepraktikují, ale nic ti nebrání, abys to svému průvodci navrhl, pokud to považuješ za dobrý nápad. Nicméně věz, že jsou lidé, a není jich málo, kteří za dobrým duchovním průvodcem neváhají jet i přes celou republiku a stojí jim to za to.

Ano i ne. Je to podobné v tom, že ve všech případech se používá forma rozhovoru. Ale jinak jde o značně odlišné služby. Hlavní rozdíl spočívá ve dvou věcech: Jednak v tom, kdo je tvým průvodcem – nemusí to být kněz, nebývá to psycholog-terapeut a není to kouč – jednak v obsahu a cílech setkávání.

Zpověď je vysluhování svátosti smíření, jde o rituál, obřad. Z tvé strany jde o uvědomění si a vyznání tvé hříšnosti, lítosti a touhy se polepšit, kněz ve zpovědi zastupuje Krista a nabízí ti usmíření. To se vykoná a jde se od toho. Duchovní doprovázení ale není jednorázový akt, jde spíše o dlouhodobou cestu. Tvoje a průvodcova role jsou si přitom vzájemně mnohem blíže, nejsou tak polarizované. V DD také nejde ani tak o nápravu minulých skutků jako spíše o povzbuzení schopnosti vykročit k Bohu, o nastavení prostředí, aby tě v tom podporovalo, a o osvojení si nějakých praktik. Ano, DD může skvěle připravovat na zpověď a zpověď tě naopak může povzbudit v duchovním životě, tím se to prolíná, ale jedno od druhého se vždy musí přísně odlišovat, vždy musíš mít zcela jasno v tom, kdy se zpovídáš a kdy jsi "jen" doprovázen. Drobná pomůcka pro rozlišení: Zpovědník tě nemusí znát. Průvodce tě musí znát. Zpovědník musí být kněz. Průvodce nemusí být kněz. Zpověď je rituál se svými pravidly. Doprovázení má jen taková pravidla, která si dohodnete. A tak dále.

Hlavní rozdíl od psychoterapie spočívá v tom, že v DD se neřeší "duševno", ale "duchovno": v DD je hlavním objektem diskuze Bůh a jak se k němu dostat blíže. To psychoterapeuta většinou nezajímá. V DD se také tolik neřeší tvoje minulost (vlastně skoro vůbec). A také nemusíš mít žádný "trabl", aby se s tebou někdo bavil. ;o)

Od koučinku se DD liší zejména v tom, že tu zase tolik nejde o nějaký růst měřitelné výkonnosti a osvojení si nějakých nových schopností a dovedností. Kouč tě vylepšuje a posouvá tvůj výkon. Průvodce je ten, kdo s tebou kráčí na tvé cestě a je ti nablízku, když oceníš parťáka v modlitbě nebo rozhovoru o duchovních věcech.

Duchovní doprovázení není mentoringem proto, že tu nejde primárně o rady, výuku a výchovu, sdílení expertízy, kontaktů, doporučení. Mentor je většinou specialistou na hard skills, působí na tebe nejčastěji z pozice učitele. Duchovní průvodce je spíše někdo jako tvůj starší brácha.

Je to jednoduché. Duchovním průvodcem může být kdokoli, kdo dokáže někoho vést v duchovní oblasti. Měl by to být člověk, který sám vede kvalitní duchovní život, intenzivně komunikuje s Bohem, má k němu živý a vřelý vztah a umí k tomu ponoukat jiné. Tečka. Nemusí to nutně být kněz nebo mnich, duchovními průvodci často bývají i laikové, ženy, muži, mladí, starci. Dokonce ani není nutné, aby průvodce uměl číst a psát. :o) Cení se tu spíše jiné kvality. Moudrost, rozhled, zralost, ukotvenost… trvalá formace, dlouhodobý růst, intenzivní rozvoj. Jo, a taky umění mlčet, to se tu počítá!

Nejčastěji to ale bývají kněží, to je pravda. Od kněží se to tak nějak očekává. Je ale fakt, řekněme si to na rovinu, že kněží tuto službu často vykonávají intuitivně, to znamená, že nemají speciální vzdělání a výcvik. Nemívají jasnou metodu, jak někoho duchovně vést. To naopak bývá víceméně samozřejmostí u laiků, protože ti když už, tak už. Na druhou stranu duchovní osoby mívají víc času a někdy tu službu poskytují i zadarmo; taky často mají po ruce príma fary a kláštery, kde je možné se setkávat, a to se šikne. Laikové si většinou takový luxus nemohou dovolit, a tak to ohledně zázemí a podpory koulejí všelijak. Je fajn, že je z čeho si vybírat, že? A to je možná jedna z dobrých rad: Neboj se vyzkoušet různé lidi a různé přístupy. Byl by malý zázrak, kdyby ti někdo sednul hned na první dobrou. S tím moc nepočítej. Chce to nebát se být náročný a vybírat si ty nejlepší. Stojíš za to! Nespokoj se s málem. 

Není to úplně sranda a rovnou počítej s tím, že to bude chvíli trvat. Ideální je poptat se ve svém společenství, kdo by ti doporučil někoho, s kým je sám spokojený. Jinou možností je kontaktovat svého faráře – ten určitě bude mít nějakého spolužáka nebo kolegu, o kterém se ví, že je dobrej. Můžeš se také spojit s pastoračním centrem místního biskupství nebo s provozovateli známých exercičních domů a požádat je o doporučení. Nebo se můžeš klíďo píďo rovnou přihlásit na nějaké duchovní cvičení (viz www.exercicie.cz) a navázat kontakty tam. Neboj se, dobře to dopadne, hlavní je se odhodlat a zkusit to. Začni se ptát a uvidíš. Však ti nikdo hlavu neutrhne.

Nevyhovuje-li ti žádná z těchto cest, můžeš si zkusit vyhledat duchovního průvodce ve veřejných databázích. Ti, kdo se věnují duchovnímu doprovázení naplno, totiž často bývají členy některé z nadnárodních asociací duchovního doprovázení: zavedené jsou například Spiritual Directors International (jde o americkou nadkonfesní asociaci) nebo Spiritual Directors in Europe (evropská katolická asociace duchovního doprovázení). Níže najdeš tlačítko, které ti otevře příslušnou databázi.

Taky je tu možnost, že napíšeš provozovateli těchto webovek. Prozraď, z jakého jsi okresu a jaký druh průvodce by byl vhodný (kněz/trvalý jáhen/řeholník/laik, muž/žena, mladý/starý, Čech/Papuánec…, zadarmo/placenej). Někdo se vždycky najde.

Jsou jisté zásady, se kterými můžeš u dobrého duchovního průvodce počítat:

• se závazkem naprosté důvěrnosti a mlčenlivosti
• s ochotou na požádání sdělit informace o svém vzdělání, výcviku a zkušenostech v oblasti duchovního doprovázení
• s jasnou dohodu o podmínkách poskytování služby (lze i písemně), a to od první schůzky
• s ochotou se setkávat alespoň jednou za kvartál
• s faktem, že duchovní průvodce podléhá supervizi, že je v trvalé duchovní formaci a že svědomitě buduje svůj duchovní život (neboj se na to zeptat, to je v pohodě, je to důležité)
• že dodržuje etické standardy duchovního doprovázení

Vedle toho jsou ovšem i skutečnosti, které očekávat nelze (pokud se výslovně nedohodnete jinak):

• zpověď, psychoterapie, koučink, mentoring
  
• měřitelné výsledky duchovní výkonnosti (ať už to znamená cokoli)
• rady do života – zejména ne finanční rady – a vůbec že ti bude průvodce říkat, co máš dělat
• že s tebou bude průvodce někam chodit: nejde o "doprovázení" v běžném slova smyslu, tedy že bys měl/a zajištěný doprovod na křesťanské akce a podobně
• péče o nezletilé, skupinové setkávání, automatickou souběžnou péči o členy tvé rodiny
• častější setkávání než jednou za měsíc
• informace o tom, koho jiného průvodce doprovází a podobně

To je již více individuálnější záležitostí (neboj se zeptat), ale i tak je možné vyjmenovat pár obecných předpokladů.

• touhu po osobním růstu
• ochotu na sobě dlouhodobě pracovat v oblasti duchovního života, ochotu se modlit (třeba i při setkání)
• trpělivost
• pravdomluvnost o sobě, upřímnou zpětnou vazbu k průvodci
• dodržování dohodnutých podmínek spolupráce, zejména že se včas a řádně omluvíš, nemůžeš-li přijít na schůzku
• v případě, že si přeješ doprovázení ukončit, tak se očekává, že po oznámení tvého úmyslu se ještě jednou s průvodcem sejdete a spolupráci osobně poctivě v dobrém uzavřete: toto je nepsané zlaté pravidlo spolupráce, na to nezapomeň

A co by tě možná překvapilo, že se naopak automaticky neočekává?

• že jsi svatý, bez hříchu a že se umíš modlit jako poustevník ;o)
• že jsi pokřtěný, že jsi katolík, že jsi řádně sezdán, že pravidelně přistupuješ ke svátostem
• že znáš Bibli, že jsi vzdělaný v teologii, že jsi někdy absolvoval duchovní cvičení
• že už jsi byl někdy někým duchovně doprovázený
• že nemáš žádné potíže

Neboj se a prostě to vyzkoušej!

Samozřejmě, a to i v češtině. Šikovný seznam doporučené literatury nalezneš například zde. Můžeš si také vyhledat něco z oblasti spirituální teologie v knihkupectvích. Ideální ale je vybrat něco společně s tvým průvodcem. Každopádně se neobávej, že průvodce bude předem očekávat, že máš cokoli nastudováno.

V katolické církvi je obvyklé určité služby poskytovat bezplatně (typicky vysluhování svátostí). U jiných služeb se ale odměna víceméně očekává, minimálně na pokrytí nákladů. DD patří spíše do druhé kategorie. Nicméně záleží na jednotlivci. Faktem ovšem je, že tu bohužel neexistuje nic jako "zdravotní pojišťovna" nebo státní dotace a že průvodci nebývají za službu doprovázení placeni z biskupství. Jde v podstatě výhradně o dobrovolnickou činnost, jejíž náklady hradí průvodce z vlastního rozpočtu, není-li dost darů. Přiměřené honorování této služby ze strany doprovázeného se považuje za přirozené a odpovědné.

Průvodce by měl toto téma otevřít na prvním (zásadně bezplatném) setkání, jasně sladit svá očekávání a tvé možnosti a výslovně dohodnout parametry. Častým řešením této záležitosti bývá dobrovolný příspěvek doprovázeného ve výši vlastní hodinové mzdy. Hlavní je nic nepředpokládat (z obou stran) a jasně se dohodnout. Obě strany mají svobodu a plné právo cokoli navrhnout a také cokoli odmítnout, a to nejen na počátku doprovázení, ale i v jeho průběhu.

Když už mluvíme o penězích...

Můžeš podpořit naši snahu o rozvoj duchovního doprovázení v ČR a přispět nám na provoz. Na všechny dárce s vděčností vzpomínáme v modlitbách. Pán Bůh zaplať.

Jsi vítán/a, práce je zde... no, jako na kostele. :o) Ideální je sdělit to svému průvodci a požádat ho vedle duchovního doprovázení i o mentoring, jak začít. Jinou možností je rovnou se zapsat do nějakého kurzu DD, například na Portálu celoživotního vzdělávání UPOL.